Když se v roce 1896 přestěhoval z Prahy do Černovic strojník Augustin Kudela, prospěl městu nejen svým moderním řemeslem, ale i myšlenkou na založení Sokola. Sám byl v Praze dlouholetým členem a cvičencem této tělovýchovné jednoty, kterou v roce 1862 založili Dr. Tyrš a Jindřich Fugner. Jeho námět byl černovickými přijat s nadšením a tak v roce 1897 byla TJ Sokol v Černovicích založena. Starostou byl zvolen respektovaný MUDr. Matěj Krajc, náčelníkem A. Kudela a dalšími členy výboru byli bratři Jelínek, Mašek s František Louša starší. Hned na ustavující členské schůzi se sokolové rozhodli založit fond pro postavení sokolovny, aniž by tušili, že se stavby dočkají až za 36 let. Nicméně si nová jednota vedla dobře. Již v roce svého založení cvičilo v provizorní dřevěné tělocvičně na obecním dvoře 23 mužů a o rok později již černovický Sokol úspěšně uspořádal župní slet. V témže roce sokolové uspořádali pro veřejnost šibřinky a založili tak společenskou tradici, která trvá dodnes. V roce 1905 se černovičtí početnou delegací zúčastnili V. sokolského sletu v Praze a bez přerušení pak byli účastníky všech sletů dalších až do roku 1948. Na tomto XI. sletu cvičilo z Černovic družstvo mužů, žen, dorostenek i dorostenců. V roce 1949 byl Sokol tehdejším komunistickým režimem zrušen a cvičení a sportování bylo administrativně převedeno do DSO (dobrovolné sportovní organizace), které byly organizovány po oborech. Pro venkovské jednoty režim zneužil název Sokol, ale s ideály původního Sokola neměly tyto jednoty nic společného. Zkušených funkcionářů, cvičitelů i členů značně ubylo a tak se tato nástupnická organizace nedokázala dobře vyrovnat se svým posláním vychovávat mladé lidi sportováním a nedokázala se postarat o majetek, který jí po původním Sokolu spadl do klína.
Majetkem Sokola v Černovicích byla především sokolovna, kterou si sokolové sami navrhli a vlastně i sami postavili. Na začátku třicátých let minulého století už měli ve stavebním fondu asi 150.000,- Kč, od členů si vypůjčili dalších 51.000,- Kč a od Občanské záložny dalších 100.000,- Kč. Vypočítali si, že s tímto kapitálem asi 300.000,- Kč by mohli sokolovnu postavit a do deseti let vypůjčené peníze i s úroky vrátit. Projektování stavby mělo zajímavý průběh. V té době byl starostou černovického Sokola Jan Mlada, jehož bratrem byl uznávaný architekt Bohumil Mlada. Ten ale nechtěl do projektu jako autor vstoupit, že by jeho práce byla pro jednotu moc drahá. Nabídl ale, že bude studii zdarma konzultovat těm bratřím, kteří se návrhu stavby budou věnovat. K této činnosti se přihlásili dva mladí členové, neprojektanti, František Louša mladší a Pavel Janeček, civilním povoláním obchodníci z Černovic. Práce se nezalekli a pustili se do projektování. V krátkém čase objeli všechny sokolovny v širokém okolí a od provozovatelů získávali zkušenosti s jejich výstavbou a provozováním. Potom na balicí papír začali v měřítku vnášet první názory na podobu a provoz sokolovny a absolvovali i nabídnuté konzultace s arch. Mladou. Studii dovedli do takové podoby, že návrh akceptovala jak členská základna, vedení města i příslušný odbor Okresního úřadu v Kamenici nad Lipou, který na čistopis projektu vydal v roce 1932 stavební povolení. Dodavatelem stavby se po ofertě stala černovická stavební firma Josef Petr, jejíž majitel byl také členem místního Sokola. Svépomocně vypracovaný návrh tak přišel do projekčního oddělení firmy, kde jej projektant Václav Bárta doplnil o všechny náležitosti prováděcího projektu. Podle tohoto projektu se v březnu 1933 stavba zahájila a první cvičební hodina se v nové sokolovně konala už 3. října téhož roku. Tedy po půl roce od prvního kopnutí. Stavební firmě velice pomáhali neplacení pracovníci – členové a členky Sokola, kteří po své práci chodili každý den odpoledne či večer na stavbu pracovat, což představovalo tisíce zdarma odpracovaných hodin.
V průběhu stavby si investoři propočítali, jaké příjmy by musela jednota mít, aby se úvěr a provozní náklady zaplatily. Výsledkem bylo, že bez dalších výdělečných aktivit nemůže sokolovna prosperovat. Proto už do rozestavěného objektu museli doprojektovat restauraci, jejíž provozování svěřili pivovaru z Velkých Popovic. Dále museli upravit projekt pro možnost instalace filmového promítacího zařízení, které už rentabilitu provozu sokolovny garantovalo. Promítalo se 2x až 3x týdně a nové kino, jako moderní kulturní fenomén přinášelo potřebné finanční prostředky do rozpočtu jednoty. Promítací přístroj zakoupil a jednotě věnoval bratr Jaroslav Matějka (drogista), promítání bezplatně zajišťoval br. František Šuchman, zámečník a všeuměl.
autor: Ing. Pavel Janeček
Jak šel od padesátých let minulého století čas, tak se o sokolovnu nikdo příliš nestaral. Prováděly se jen nutné opravy, o nějaké systematické údržbě a dobrém provozování nemohla být vůbec řeč. Jako tělocvična přestala být sokolovna využívaná, nahradila ji nová modernější školní tělocvična. Sál tak sloužil jen pro kulturní akce – plesy a divadelní představení, ale i tady se posléze ukázalo, že bez modernizace a soustavné údržby nemůže sokolovna tuto funkci kvalitně a bezpečně plnit. V září 2017 se změnil majitel objektu – Město Černovice. Kdysi s nadšením budovaný a vzorně provozovaný objekt chátral a jeho historie skončila v roce 2018 zákazem užívání sálu z důvodu narušení statiky krovu.
Město Černovice nechalo na rekonstrukci a rehabilitaci architektonicky zajímavého objektu vypracovat projekt. V roce 2019 se svou aktivní účastí zasadili místní sokolové a někteří zastupitelé o zachování chátrajícího objektu a TJ Sokol Černovice požádal o odpovídající dotaci ministerstva školství. Firma Dřevotvar Chýnov započala zásadní rekonstrukci. Dne 30. července ve spolupráci všech zúčastněných byla naše Sokolovna zkolaudována. Na 18. září 2021 připravilo Město Černovice slavnostní otevření s večerní Pouťovou zábavou. Cvičit začneme symbolicky 3. října, ve stejný den, kdy před 88 lety proběhla první cvičební hodina v nové Sokolovně.